Rehabilitace začíná už v nemocnici po stabilizaci životních funkcí a po odeznění popáleninového šoku. Fyzioterapeuti jednotlivé techniky s pacientem sami provádějí a zároveň mu je krok za krokem vysvětlují. Učí i jeho blízké, aby i po návratu domů všichni věděli, jak správně pokračovat.
Aby byla rehabilitace maximálně účinná, je vhodné postupovat v níže uvedeném pořadí a to několikrát denně. Každý krok totiž připravuje tělo na ten další:
Promazání pokožky / Tlaková terapie a měkké techniky / Cvičení a protahování / Dlahování a polohování
1) Promazání pokožky
Promazání je vždy první krok před každou rehabilitací (tlaková masáž, měkkou technikou i cvičením). Transplantovaná kůže totiž nemá mazové žlázy, proto rychle vysychá, svědí a napíná se.
Během dne je proto potřeba pokožku několikrát promazat. A to nejen během dne, ale také vždy před začátkem každé rehabilitace. Jizvy, transplantované plochy i okolní kůže jsou pak měkčí, pružnější a lépe snášejí tlak i protažení. Díky tomu jsou všechny techniky účinnější a pro pacienta mnohem příjemnější.
2) Měkké techniky a tlaková terapie
Měkké techniky i tlaková terapie se provádějí několikrát denně, ideálně vždy po promazání pokožky.
Měkké techniky jsou velmi jemné pohyby, které pomáhají uvolnit kůži a jizvu od podkoží. Patří sem například jemné kroužení bříšky prstů, lehké posouvání kůže do různých směrů nebo nadzvedávání a překlápění okrajů jizvy. Tyto postupy zlepšují pružnost kůže, zmírňují pocit tahu a připravují jizvu na další rehabilitaci.
Při tlakové terapii se na jizvu vyvíjí jemný, stálý tlak, který pomáhá jizvu zploštit, změkčit a rovnoměrně přetvářet. Tento tlak postupně ovlivňuje kolagenová vlákna uvnitř jizvy. Ta se reorganizují a jizva je potom méně tvrdá, méně vystouplá a pružnější.
Existují dvě formy tlakové terapie, které se vzájemně doplňují:
Kompresní oděvy (např. rukávy, trička, kalhoty nebo masky) působí dlouhodobým, rovnoměrným tlakem po celý den.
- Oděv se nosí každodenně, obvykle 23 hodin denně po dobu několika měsíců až dvou let (dle rozsahu jizev a doporučení odborníka).
Lokální tlaková terapie se provádí prsty přímo na jizvě. Fyzioterapeut nebo sám pacient vyvíjí jemný, ale stálý tlak kolmo na kůži.
- Přiložte prsty přímo na jizvu. Prsty musí být položený kolmo (shora dolů), ne zešikma.
- Vytvořte pevný, ale snesitelný tlak. Pacient má cítit „tlak“, ne bolest. „Tlačíme, nehladíme.“
- Vyčkejte, až kůže povolí. Nejde o čas, ale o reakci tkáně, cítíte malé povolení nebo uvolnění pod prsty. Kůže přitom na chvíli zbledne (odkrví se).
- Tlak zcela povolte. Prsty zvedněte.
- Posuňte se o malý kousek vedle. Postupujte po celé délce jizvy a případně i do šířky, hlavně u tuhých okrajů.
3) Cvičení a protahování
Cvičení pomáhá udržet pohyb, sílu i funkci postižené části těla. Zároveň předchází zkracování tkání, podporuje zdravý rozsah pohybu a posiluje celé tělo. Provádí se několikrát denně, protože jizva se průběžně zkracuje a je potřeba ji opakovaně „probouzet“.
Nejlepší čas na cvičení je hned po tlakové terapii, kdy je tkáň uvolněná a lépe reaguje na protažení.
Podle aktuálního stavu pacienta se volí fáze cvičení:
Pasivní cvičení
- Pohyb provádí terapeut nebo blízká osoba, která pohyb vede, zatímco pacient zůstává zcela uvolněný.
- Tato fáze je důležitá u bolestivých míst, čerstvých transplantátů nebo u pacientů, kteří zatím nedokážou aktivně spolupracovat.
Cvičení s dopomocí
- Pacient pohyb začne, ale fyzioterapeut či pečující ho dokončí.
- Tato fáze pomáhá obnovit koordinaci, kontrolu pohybu a postupně posiluje zapojení svalů.
Aktivní cvičení
- Pacient cvičí samostatně, podle svých možností a toho, co ho fyzioterapeut naučil.
- Cílem je obnovit sílu, funkci a běžné pohybové vzorce.
- Aktivní cvičení se stává základem každodenní rehabilitace.
Nácvik soběstačnosti
Jakmile to zdravotní stav dovolí, rehabilitace zahrnuje také nácvik běžných denních činností – sezení, vstávání, chůzi a jemnou motoriku rukou. Tyto aktivity pomáhají obnovit rovnováhu, stabilitu i sebeobsluhu.
4) Dlahování a polohování
Obě techniky pomáhají předcházet zkracování tkání, brání stahování jizev a podporují uvolnění kloubů i svalů. Zároveň snižují riziko vzniku „špatného držení celého těla“, které se může kvůli bolesti nebo omezenému pohybu rychle vytvořit. Díky nim lze udržet správnou polohu těla i v době, kdy pacient necvičí.
Dlahování
- Využívá dlahy nebo ortézy, které zajišťují přesnou a fixovanou polohu konkrétní části těla (například prstů, zápěstí nebo lokte).
Polohování
- Pracuje s nastavením těla pomocí klínů, polštářů a upravených poloh.
- Jeho primární role je udržet terapeutickou pozici, zejména během odpočinku nebo spánku.
- Polohování neovlivňuje jen jednu končetinu, ale působí na celé tělo a jeho celkové postavení.
Máte k článku otázky?
Kontaktujte Petra Ilčíka (pracovník podpory a poradenství) v pracovní dny od 10:00 do 16:00 hodin na čísle +420 739 074 203 nebo napište svůj dotaz na email: poradna@popalky.cz